Štafeta
Štafeta je dobrodružný příběh zasazený na Aljašku, do zapadlého městečka Nome u Beringova průlivu, kdysi proslulého zlatokopeckou horečkou. V zimě roku 1925 zde vypukne epidemie záškrtu, která ohrožuje životy dětí. Jediná záchrana, životně důležité sérum, je však vzdálena stovky kilometrů a uprostřed třeskutých mrazů a sněhových vichřic k němu nevede žádná snadná cesta. Na pomoc se vydávají odvážní muži se psími spřeženími a v běhu na čas si předávají vzácný náklad jako štafetu, na níž závisí osud celého města. O jejich heroickém zápolení se sněhem, ledem a vyčerpáním se dozvídá celý svět.
Kniha oslavuje lidskou solidaritu, obětavost a statečnost tváří v tvář nemilosrdné přírodě. Připomíná, že skutečné bohatství nespočívá ve zlatě, po němž kdysi prahli dobrodruzi, nýbrž v ochotě nasadit vlastní život pro záchranu druhých. Omelkovo vyprávění, založené na skutečné události, dodnes uchvacuje napětím i ušlechtilým poselstvím o tom, jak krásné je být člověkem.
How it begins
ALJAŠKA — daleká země na americkém severu. Nevlídná země krutých mrazů a sněhových bouří. Země dlouhé zimy a krátkého léta. Země nekonečných a pustých plání, nebetyčných hor a dravých proudů řek. Země, která koncem minulého století prudce oddychovala pod přívalem zlatokopů, jež tam lákaly horečné vidiny zlatých žil a žlutě se lesknoucich bystřin. Země, která jako žádná jiná byla svědkem závratně rychlého vzrůstu pyšných měst i jejich žalostného úpadku. Země téměř liduprázdná, neboť jeden člověk — běloch, Eskymák nebo Indián — tam připadá na 25 km 2 ... A k tomuto vzdálenému koutu naší zeměkoule se upřely před lety oči celého světa. Miliony srdcí bušily prudčeji než obvykle. Nebyla to zpráva o nových nalezištích drahého kovu, která elektrisovala obyvatele všech končin, kam pronikla civilisace. To jemná srdce se sevřela bolestným soucitem nad tragedií, jíž bylo postiženo město Nome. Celý svět se sklonil v pokorné úctě a bezmezném obdivu před hrdinstvím mužů Severu. V těch chvílích, kdy se vzrušením zatajoval dech, mnozí si s hrdostí uvědomovali, jak krásné je být člověkem. A všichni čekali v úzkostlivém napětí, dorazí-li včas k svému cíli aljašská štafeta . I. EPIDEMIE. Lednový večer 1925. Studený severák dul přímo od pólu. Proháněl se ulicemi městečka Nome jako zběsilý oř. Hvízdal si do skoku, skučel, burácel, sténal a kvílel. Zlobně se opíral do silných okenních tabulí a vnikal do vyhřátých příbytků.
Text from Project Gutenberg, public domain.