Blesky nad Beskydami
Beskydský kraj, kdysi domov bájných zbojníků Ondráše a Juráše, ožívá znovu v temných dnech německé okupace. Příběh sleduje rodinu Čermákových a zejména patnáctiletého Slávka, citlivého a sečtělého chlapce, jehož bezstarostné dětství se láme po osudném 15. březnu 1939. Zatímco mladší sourozenci ještě prožívají školní recitační hodinky, Slávek se nemůže smířit s pokořením národa a hledá způsob, jak se postavit utlačovatelům. Z valašských pasek a horských chalup se postupně rodí nová generace mstitelů křivd — partyzánů, kteří navazují na dávnou zbojnickou statečnost svého kraje.
Kniha spojuje lyrický obraz drsné beskydské přírody s vlasteneckým odkazem odboje a odvahy obyčejných lidí. Připomíná, že touha po svobodě nikdy zcela nevyhasla, jen doutnala pod povrchem všedního života, aby v pravou chvíli vzplála jasným plamenem. Pro mladé čtenáře je to silné svědectví o dospívání, věrnosti vlasti a ceně lidské statečnosti v časech bezpráví.
How it begins
Tichý a zadumaný kraj. Kraj vysokých kopců, protáhlých strání, hlubokých ráztok a zurčících horských bystřin. Kraj velebné krásy, ale i tvrdé lopoty. Chceš-li sklidit trochu řídkého obilí nebo brambor, musíš se s přírodou bít a rvát. V tomto kraji vyrostli kdysi zbojníci Ondráš a Juráš. Valašský lid je opředl pověstmi a legendami. Povýšil je na hrdiny, jejichž sláva se roznesla daleko za hranice valašského území... Dávno již zemřeli Ondráš a Juráš. Pohasla jejich sláva a vybledlo kouzlo pověsti o nich. Dnes už je dovedou se zanícením vypravovat jenom nejstarší pamětníci minulých časů. Zemřeli Ondráš a Juráš. Valašská statečnost však nezemřela. Doutnala pod povrchem všedního života. Až přišla chvíle, kdy zahořela znovu jasným, oslnivým plamenem. To bylo tehdy, kdy ve všech obcích hornatého kraje vyšlehly plameny vzpoury proti novodobým utlačovatelům. Valaši se stali mstiteli křivd a urážek, jimiž byl celý náš národ zasypáván, haněn, tupen a srážen k zemi. Tisíce Ondrášů a Jurášů třímaly zase v rukou zbraně a prapory svobody. Byli to valašští partyzáni. 1. Recitační hodinka »Děti, vstávejte!« zvolala paní Čermáková na své tři školáky. Patnáctiletý Slávek se posadil na posteli. »Dobré ráno, maminko! Kolik je hodin?« otázal se. »Hned bude sedm. Máte co dělat!« Slávek se protáhl a zatahal za vlasy o dva roky mladšího bratra. »Jendo, vstávej! Už je půl osmé!« přidal půlhodinku, aby ho popohnal. »Ach jej!
Text from Project Gutenberg, public domain.